Je to už více než 30 let, co se jedna z kolébek taneční hudby, bristolská scéna, dostala do onoho tvořivého procesu neustálého znovuobjevování a definování sebe sama. Hudebních stylů, které v tomto městě našly svůj domov, aby svou originální podobou zpětně ovlivnily zbytek světa, už je dnes celá řada. Ať už se jedná o reggae, punk, soul, hip hop, trip hop, jungle a aktuálně dubstep – všechny tyto styly byly postupně adoptovány místními, kteří vždy dokázali posouvat a měnit jejich zvuk zcela novými a mnohdy předem netušenými směry. Tomuto dění byl od samého počátku přítomen i ROB SMITH . I on se velmi záhy stal součástí fenoménu, který vstoupil do hudební historie pod názvem „BRISTOL SOUND“.

Je to tak – ROB SMITH (polovička respektovaného producentského dua SMITH & MIGHTY), je již v hudební branži téměř 30 let. Dnes známější pod zkratkou RSD (ROB SMITH’S DUBS), produkuje čerstvě znějící, inovativní a především pořádně nabasovanou muziku, v které se i nadále odkazuje ke svým kořenům v reggae a soundsystem culture, stejně jako jde neustále dopředu s dobou.

Jeho rozsáhlá diskografie může stejně dobře posloužit jako kronika bristolské hudební historie. Začínal jako kytarista v místní reggae kapele RESTRICTION. V půlce 80. let se spojil s člověkem jménem RAY MIGHTY a společně ztvárnili dnes už legendární producentské duo SMITH & MIGHTY. Založili label THREE STRIPES, který se stal jedním z pilířů bristolské trip-hopové a junglové scény. Následovalo období, v kterém se upsali velké nahrávací společnosti a z této pozice na začátku 90. let úspěšně atakovali hitparády. Po této přímé zkušenosti si SMITH & MIGHTY řekli „nikdy víc!“ a vrátili se zpět ke svým undergroundovým kořenům a stejně nekompromisně jako na počátku svojí tvorby, se jali naplňovat svoje hudební vize. Poté, co se k nim přidal PETER D ROSE vytvořili paralelní projekt, jež dostal název MORE ROCKERS, a s ním se navždy zapsali do historie jungle music. Mezi další významné ROBovi spolupráce patří kolaborace s bristolskými roots reggae producenty jménem HENRY & LOUIS, která vyvrcholila v roce 2001 veřejností nespravedlivě opomíjeným albem TIME WILL TELL.

V posledních letech se ROB SMITH (nyní už známější jako RSD) naplno zapojuje do dubstepové scény, která se záhy stává dalším stylem, jež si Bristol adoptuje. Když s ROBem mluvíte, je vám okamžitě jasné, že se jeho vášeň k hudbě ani v průběhu let nezměnila. Dubstepu se stále nemůže nabažit a je na něm znát, že je velmi vděčný za příležitost stát se součástí této masivní vlny… Je známý i tím, jak málo a nerad dává interview. Následující čtení je přepis dvou takových unikátních rozhovorů.

* Robe, jak bys popsal zvuk RSD někomu, kdo s ním přichází do styku vůbec poprvé?

Myslím, že nejjednodušší popis je 'dubstep s důrazem na jeho reggae a dubovou stránku.

• Dubstep je pro mě občas trochu těžko uchopitelný termín – spousta věcí, která se pod touto hlavičkou ukrývá, se zdá mít jen pramálo společného s původním zvukem dubu. I proto je jednou z věcí, které mě na zvuku RSD dostávají, právě ta nezaměnitelná příchuť reggae…

  Já reggae miluju! Je to právě zvuk reggae, který mě přinutil stát se producentem. Chtěl jsem se naučit dělat stejné dubové efekty a mít stejný těžkotonážní basový zvuk, jaký měli lidi jako Scientist, Shaka a King Tubby. Reggae je zkrátka těžce návyková záležitost – a to je, myslím, i důvod, proč spousta hudebních žánrů obsahuje právě reggae prvky. A je jedno, jestli je to jungle, dubstep nebo jiný hudební styl.

• Další věc, co mě na RSD tak bere, jsou ty unikátní těžkotonážní basové linky – co je podle tebe dělá natolik specifickými v porovnání se zbytkem dubstepové produkce?
  • Hmmm, řeknu ti to takhle – dneska existuje spousta producentů, kteří dělají šíleně dobré ‚heavy-weight‘ basové záležitosti! Ale hádám, že je to tím, že já jsem jednoduše člověk ze staré školy a je pro mě důležité, aby basa měla nejen silný valivý subbasový zvuk, ale i silnou melodii.

• Jak jsi se k reggae vlastně dostal?
  • Ve škole. Bylo mi tenkrát něco kolem jedenácti. Měli jsme tam takovou tu místnost, kam se starší děcka chodí najíst, když mají polední pauzu. Vzpomínám, že většina kluků tehdy raději chodila na hřiště hrát fotbal, ale upřímně – to nebylo nic pro mě. Mnohem raději jsem se tam jen tak poflakoval. Nějaké holky tenkrát přinesly štos sedmipalcových desek, které jsme si mohli přehrávat na školním gramofonu. Byl jsem tehdy fascinován tím, že na ‚A‘ stranách těch singlů byly zpívané věci a na ‚B‘ stranách podivné, tak jakoby vesmírně znějící, instrumentální verze toho, co bylo na straně ‚A‘. Jednou jsem se přemohl a zeptal se jedné z těch holek, jestli by mi nějakou desku taky nekoupila. V té době jsem samozřejmě neznal vůbec žádné jméno. A ona mi koupila ‚Festival Wise‘ od U-Roye. Tu desku jsem pak hrál pořád dokola – dokud jsem jí úplně neohrál.

• Pověz nám něco víc o své hudební minulosti. Co předcházelo RSD?
  • Začínal jsem někdy na začátku 80. let jako hráč na kytaru v reggae kapele. Někdy kolem roku 1985 jsem se dal dohromady s chlapíkem jménem Ray Mighty a společně jsme založili label ‚Three Stripe‘ a začali jsme vydávat desky jako ‚Smith & Mighty‘. Náš zvuk byl tehdy postaven na hip-hopovém beatu s reggae & dubovými postupy, často s ženskými vokály a samplovanými zvuky efektů z 60. let. Kromě vydávání vlastních singlů jsme také dělali remixy pro jiné kapely. Mimo jiné jsme produkovali první singl Massive Attack – ‚Any Love‘. Později se k nám přidal ještě Peter Rose a v roce 1994 jsme spolu začali vydávat reggae a dubem silně ovlivněný jungle pod jménem ‚More Rockers‘. Taky jsem něco nahrál pod jménem ‚Blue & Red‘. Společně s dvojkou ‚Henry & Lewis‘ jsme produkovali projekt ‚Time Will Tell‘, na kterém se vokálně spolupodílely jamajské legendy jako Johnny Clarke, Willie Williams a další.

• Způsob, jakým jsi dal dohromady album ‚Time Will Tell‘, je vůbec hodně zajímavý. Vokály se nahrávaly přímo na Jamajce. Jak se to vlastně celé sešlo a jaké to bylo, spolupracovat na tomto projektu?
  • Andy Scholes (alias Louis) za mnou jednou přišel a jednoduše řekl: "Jedu na Jamajku, máš pochystaný ňáký svoje duby(*)?“ – tak jsem mu jich kupu naložil. No a on se za pár týdnů vrátil s nahrávkami všech těch úžasných vokálů. V tu chvíli jsem si myslel, že mám druhé narozeniny! On se totiž v Kingstonu napojil na chlapíky z UB40 a ti mu propůjčili svoje studio, kde se pak nahrály všechny ty vokály. V Bristolu jsem potom dodělal postprodukci a dubové mixy.

(*) instrumentální verze

• Kdy a jak jsi se dostal k dubstepu?
  • Vždycky jsem měl moc rád věci jako rané Hyperdub nebo Horsepower a lidi jako Toasty. Celé jsem to ale opravdu pochopil, až když jsem viděl hrát Digital Mystikz. To bylo ono! Potom, co dohráli, mě Tayo představil Malovi, který mě posléze seznámil s Pinchem.

• Co bys nám řekl o současné dubstepové scéně v Bristolu ve srovnání s ostatními žánry, které se tě dotýkají nebo dotýkaly? A který hudební styl a s ním spojené období pro tebe bylo nejzajímavější?
  • Z mého pohledu je právě dubstep jednou z nejvíc vzrušujících věcí, která se v taneční muzice stala, a to nejen v Bristolu, ale v celé Británii a vlastně po celém světě. Je to srovnatelné s junglovým hnutím na začátku 90. let. Vnímám to jako další takové hudební vyvrcholení, které vytváří spojnici mezi mnoha se sebou jinak nesouvisjícími žánry – podobně jako to bylo právě u junglu. Snad jen s tím rozdílem, že tentokrát se jedná o ještě širší stylový a zvukový záběr a stejně tak i různorodost přístupů k dubstepu je mnohem větší. Vypadá to, jako by tento styl byl ovlivňován jakýmsi druhem ‚motýlího efektu‘ všemi lidmi, co ho milují… Mám-li zmínit i ostatní pro mě zásadní a vzrušující hudební periody, tak to byl určitě punk/reggae na konci 70. a přelomu 70. a 80. let a počátky rave kultury, ten čas free parties na začátku 90. let…

• Jak se vlastně v průběhu let změnilo tvoje studiové vybavení? Co jsi používal za časů ‚Smith & Mighty‘ v porovnání s tím, co používáš dnes?
  • (smích…) První sampler, co jsme měli, byla Yamaha. Byla to spíš hračka – velká plastová věc, z které čouhal takový ten starý zatočený telefonní kabel s mikrofonem na konci. Mělo to tří-sekundový samplovací čas, o kterém jsme si tehdy mysleli, bůh ví jak není úžasný. Postupně jsme si pořídili 24-stopý mixážní pult, 16-stopý páskový rekordér, Cubase sequencer na staré Atari, S1000 sampler, 808, 909, SH101, a tak dále… Dneska už dělám skoro všechno v Abletonu. Za jednu z největších vychytávek studia, jehož základem je počítač, považuji tzv. ‚total recall‘, což jednoduše znamená, že můžeš pracovat na větším počtu skladeb bez toho, abys musel řešit ztrátu nastavení pro jednotlivé tracky. Prostě si to kdykoliv naloaduješ, a je to. Ale na rovinu – někdy se mi po tom zvuku páskového magnetofonu fakt stýská.

• Kdybys mohl dát začínajícím umělcům a producentům nějakou radu, jak by zněla?
  • Jedna věc, kterou bych chtěl říct – buďte upřímní sami k sobě. Zajímá vás jenom způsob, jak vydělat prachy? Jestli ano, možná běžte radši rovnou dělat něco jiného.

• Ok, poslední otázka – co můžeme očekávat, že uslyšíme hrát v průběhu RSD setu? Bude zaměřen striktně na dubstep?
  • Dubstep presentuji tak, že se zaměřuji především na ty jeho aspekty, které mě nejvíce zajímají – silná basa, reggae prvky… Pravděpodobně uslyšíte víc vokálních tracků, než jste zvyklí z běžných dubstepových setů jiných djs.
• Díky za rozhovor, myslím, že se máme na co těšit!

/ z různých zdrojů přeložil KH_B