TŘI ČEŠTÍ DJOVÉ-VETERÁNI A JEJICH VZTAH K VINYLU

Na 24. únor se v Crossu chystá velká událost (nejen) pro vinylové nadšence a pro tuto příležitost se s námi tři z mnoha DJů, kteří ten večer exkluzivně z vinylu zahrají, podělili o své myšlenky a dojmy spojené s tímto hudebním médiem.



DJ LIQUID A
Pokud jde o můj vztah k vinylu, jsem pamětník.
Musím říct, že hudba z desek pro mne byla vždy zásadní, vinyly mě formovaly od půlky 70.tých let, vlastně i dříve díky sbírce mých rodičů, protože gramofon jsme měli dříve než televizi. Přestože jsme si v té době nahrávali kazety, deska byla nekonečně víc, už kvůli grafice a zvuku. Supraphon tehdy vydával nějaké desky v licenci, ale málokdy to bylo takové vzrůšo jako desky ze Západu (nedostupné styly, rozložitelné obaly, tuhý papír, polygrafie, texty...).
Byla to éra koncepčních alb, desky se tehdy kupovaly pro celek, ne kvůli 1 - 2 hitům. První desky ze Západu jsem koupil na burze pod širým nebem (cena byla tehdy neuvěřitelná, třeba ekvivalent týdenního platu - v dnešních relacích třeba vinyl za 3 - 5 tisíc -, navíc burzy tenkrát narušovala často policie a klidně byla schopná vám zabavit právě "nelegálně" koupenou desku...).
Vinyl byl prostě Grál... Nejdříve jsem se zajímal o art rock a alternativu, později jsem si pořizoval i punk a novou vlnu, ale třeba i desky Boba Dylana, Cohena a Waitse. Ke konci 80. tých let jsme už jezdili na koncerty do Budapešti a tam se daly nějaké desky sehnat v pár obchodech. Vzhledem k tomu, že jsem sám sportoval na určité úrovni, jezdil jsem s oddílem max 1x ročně na závody na Západ, nejčastěji do Vídně. Nebyla možnost si směnit koruny za tzv. tvrdou měnu legálně, tak jsme to dělali pokoutně v nevýhodném kurzu a celou částku - což bylo třeba několi měsíčních platů - jsem pravidelně utratil za vinyly. Vždy mě lákala i hudba, kterou jsem zatím neznal, hodně jsem tehdy utrácel za alba Boba Marleyho ale i nových, neokoukaných interpretů jako byli Pixies nebo Yazoo. Tak začala vznikat má sbírka.
Začátek 90. tých let jsem strávil skoro dva roky v San Franciscu a pokračoval jsem ve sbírání vinylů. Už byla éra CD, také jsem je kupoval, ale vinyl mi byl vždy bližší a také některé věci (tehdy už reggae, afro a latino) se mi lépe sháněly na vinylu. V San Franciscu jsem se rozhodl, že budu dj (v 80. letech jsem nesnášel diskotékové dje) a po návratu v roce 93 se tak i stalo...Měl jsem štěstí, že jsem byl v Praze na správném místě ve správnou dobu, dokonce s něčím jsem si musel ještě pár let počkat než se to začalo chytat (třeba hraní riddimů na reggae parties - ta se tehdy hrála přes pop reggae, Marleyho a pop disco...). Můj první styl co jsem hrál z gramofonů byl acid jazz, později triphop ze kterého vyrostl breakbeat (dnes zvaný old school breaks). Časem jsem spektrum rozšířil o jungle ale třeba i latin a brazil house, ovšem pořád jsem kupoval reggae, dub, etno a soul - funk. Protože jsem kupoval tolik různých stylů, nákup vinylů mne někdy stál až několik tisíc korun týdně. Určitě jsem v životě utratil za vinyly víc jak milion, přičemž hodnota měny v polovině 90. tých let byla ještě jinde než je dnes. Na druhou stranu jsem byl třeba na přelomu milenia schopen zahrát tolik stylů, že to stačilo na obživu i nekomerčního DJe, hrával jsem třeba 250 nocí v roce a dostával jsem zajímavé nabídky (třeba zakázku na 4 hodinový set madagaskarské hudby ke gastro akci, prezentaci bhangry na Bollywood festivalu atd..).
Moje dnešní sbírka vinylů čítá přes 6000 kusů. Nikdy jsem nic zpětně neprodal, bohužel jsem pár desítek kusů někde poztrácel (pověstná jsou dřevěná pódia s mezerami mezi prkny)..Až nám jednou okolnosti planetárně promažou všechny externí disky, naštěstí bude z čeho to znovu uploadovat...




DJ MAMA APACHE
...ještě v rodném hnízdě se o mou přízeň dělil v podkroví chalupy kralující gramofon His Master's Voice a v dětském pokoji jako čelo mé dětské postýlky skříňkový radiomagnetofon Supraphon LE 640, pak už rychlou chůzí dospívání, přeskok přes HI-FI soustavy rovnou k lásce navěky, k Technics 1210. Poslouchala jsem nahrávky od desek šelakových až po ty z PVC i toho nejhrubšího kalibru, což byla pouhá PVC fólie z výliskem pohádky či písně, vložená jako příloha časopisu, poznávala jsem sběratelské kolekce vinylů babiček a dědů, otců, otčímů, matek, strýčků i tet. Sama jsem začala skládat svou vinylovou sbírku v 9 letech a sbírám dodnes... a pak jsem už jen propadla pestrosti hudebních labelů, zamilovala si atmosféru některých kamenných obchodů, přivítala internetové shopy, převážně ty second hand, tleskala všem kámošům, co vydali své vinyly ..
Zvukový záznam je na gramodesku zanesen ve formě spirálové drážky - prokázalo se, že tento princip je mi duchovně víc než blízký - je to moje metafyzika, obzvláště je-li médiem analog.
Proto nemůžu hodit flintu do žita, i kdyby byla třeba od Serata, naopak:) do darkbudoucna už chystám seniorskodjský band ,,Vynilové Záda" a když vyskočí z Vltavy zlatá rybka-budu si přát za kolo přídavnej dvoukolovej vozík na soundsystém a zmrzlinové boxy, jezdila bych s kolovozíkem po nábřeží a prodávala zmrzku a vyhrávala k tomu božské šlágry;) hawk
SAVE THE VINYL








DJ BABYLON ROCKER
Umej si ruce, než budeš šahat na desky!