MAREK TOMAN: ROZHOVOR S USKUPENÍM MASALA SOUNDSYSTEM
Nezáleží na tom, kde hraješ
DJ za pultem a před ním muzikanti s podivnými, starodávnými nástroji jako z filmu. Minimalistické perkuse, ale zároveň takřka dubové basy a kvílení folklórních šmidlátek. Do toho se po hlavě vrhá MC jak na nějaké reggae-hiphopové párty. Vítejte na koncertě podivuhodného polského seskupení Masal Sound System, které v lednu vystoupilo (potřetí) v Crossu po výborných českých Al-Yaman. Odpovídal MC Duže Pe.
Masala znamená směs – ve vašem případě se skládá z elektronické hudby, ale je tam taky ragga, etno, punk… co všechno?
Spousta věcí. Masala má celou řadu vrstev, ta první znamená mixování kulturních vlivů. Mícháme to západní – elektronickou hudbu – s tím východním, což jsou tradič ní východoevropské hudební nástroje, jako například niněra a brumle …
Jaké jsou ty další vrstvy?
Potom taky mixujeme různé žánry, protože neexistuje jeden jediný hudební žánr, kam by Masala zapadala. Samozřejmě je to global underground, můžeme říct, že je to world music, ale hlavně je někdy spíš do dubu, někdy do reggae, někdy do dancehallu, jindy drum and base, hiphop, elektro nebo punkrock – tedy punkrock je tam v pozadí vždycky. A kromě toho se v Masale setkávají experti na různé druhy hudby, nebo různé disciplíny. Máme například kluka, co hraje na tradiční etnické instrumenty a zvládá i hrdelní zpěv, který pochází původně z Tuvy. Na druhé straně k nám patří muzikanti - hudební producenti, ti, co umějí stavět elektronickou hudbu. A potom máme MCs, což je moderní městská poezie. Dohromady je to jedna velká směs, která by určitě neměla společně fungovat, ale funguje nádherně a my si to společné hraní skvěle užíváme.
Takže je to spíš kapela nebo komunita? Kapela nebo soundsystém?
Masala začala jako soundsystém. Novinář Max Cegielski napsal knihu Masala, inspirovanou jeho cestou do Indie a když ta kniha vyšla, chtěl uspořádat párty. Pozval si tehdy v roce 2002 tři přátele - muzikanty, aby hráli s ním, většinou na základě DJských setů, a měla to být jednorázová záležitost. S Maxem tehdy vystoupili Maciej Szajkowski – Szaja – z Kapely ze Wsi Warszawa, Tomasz Szczeciński – legenda polské hudební scény, hrál třeba v Brygadě Kryzys, a tím třetím byl Rafał „Praczas“ Kołaciński, nynější DJ Masaly a jediný původní člen, který zůstal.
A co se stalo?
No, k jejich překvapení se tam sešlo tisíc nebo kolik lidí, byl to velký úspěch a oni si řekli, jo, zopakujeme to. Příště pozvali hudebníky, kteří hrají na tradiční hudební nástroje a DJe a tanečníky a další DJe… a MCs… na začátku byla Masala něco jako komunita lidí, kteří hledají jinou hudbu, než jakou jim nabízí mainstream. Hledali hudbu z celého světa, na kterou se bezvadně tancuje a mainstreamová média si jí nevšímají. Dělali takhle párty asi tak rok a napadlo je, že by mohli připravit nějaké vlastní skladby. Tak je začali produkovat a mě pozvali, abych s nimi jako MC vystoupil. Zpíval jsem v první v první opravdové dancehallové kapele v Polsku a jedno moje vystoupení na ně udělalo dojem. Track s mým vokálem se stal prvním singlem z alba. Začali jsme jezdit tour po Polsku, jenže jsme nevěděli co dál, pořád míň to byly párty a pořád víc se to blížilo koncertům…
A kde jste hráli? V klubech?
Většinou v alternativních klubech. Pozvalii nás taky na velké akce, jako bylo páté výročí televizní stanice Canal + Poland, taky protože Max Cegielski u nich vystupoval moderátor. Byl to totální mišmaš, protože jeden hráli někde ve squatu, druhý den to byl Canal +. Jednou divný klub a zítra největší filmový festival v Polsku. Ono vlastně nezáleží na tom, kde hraješ, hlavně když děláš svou věc, to je ta hlavní myšlenka. A protože jsme hráli víc a víc v koncertní podobě, rozhodli jsme se to rozdělit. Vykrystalizovalo jádro šesti až devíti lidí, kteří jezdili hrát koncerty a současně pokračovalo hraní na párty, až jsme se v roce 2011 rozhodli to rozdělit nadobro, protože lidi přišli na párty Masaly a očekávali koncert a naopak přišli na koncert Masaly a ona to byla párty – mátlo to. Od roku 2011 hraju na párty pod jménem Molotow Coctail Party s kamarády z kapely jako s instrumentalisty a koncerty hrajeme jako Masala Sound System, striktně pod tímhle jménem.
Takže jedno je zábavnější a druhé vážnější…?
Ne, proti zábavě nemáme. Kdo přijde na náš koncert, měl by si ho užít. Vždycky se ale snažíme sdělit, co máme na srdci. Je jedno, jestli to byla párty nebo koncert, to poselství tam vždycky bylo. Na párty jsme třeba nehráli zrovna sociálně uvědomělé pecky, ale nasadili jsme izraelský track, pak palestinský track, pak něco z Libye a pak zase z Izraele, takže jsme ukázali, že hudba je něco jako společný jmenovatel pro různé kultury a že může poskytnout základ pro dialog místo toho, aby po sobě lidi stříleli.
Co si myslíš o tom, že je tady populární hromada hudby ze zahraničí, a ta tradiční zdejší je někde v pozadí?
Podle mě je zvlášť středoevropská mládež docela vykořeněná, ke staré kultuře nemá žádný opravdový vztah. Takže považuju za výbornou věc, že tenhle druh umění mladé lidi znovu spojuje s kořeny. Ukazuje jim totiž, jo, že můžeš dělat například drum and base s punkrockovým přístupem a používat přitom tradiční nástroje z patnáctého století. jeden z nás třeba přesedlal ze sarangi, tradičního indického nástroje, na brumli, což je tradiční evropský nástroj z minulosti. Teď čeká na nový nástroj, což bude elektronická podoba tradiční brumle. Bude to první nástroj svého druhu ve světě, opravdu se nemůžu dočkat, až ho uslyším.
Existují reggae festivaly, world music festivaly - kde se vám hraje nejlíp?
Cítíme se dobře kdekoli, kde si dokážou představit, že bychom tam mohli hrát. Je to naše požehnání a prokletí, že nevězíme striktně v jednom žánru. My můžeme hrát na rockovém nebo punkrockovém festivalu, ale taky na festivalu elektronické hudby nebo na reggae festivalu. Ten nejskvělejší festival, kde jsme vystupovali, byl Fusion Festival v Německu v roce 2006 (je to asi největší levičácký festival na světě, se všemi těmi cvoky, co se tam sjedou z Evropy; bylo to hodně cool). Jsou tam všechny druhy hudby, ale drží je pohromadě společná myšlenka, což je myslím přesně to, co definuje Masalu.
Kde jste hráli před Prahou?
Jedeme teď Visegrad Masala tour, kterou zařídila polská nadace Planet Foundation s cílem propojit umělce z visegrádských zemí. Odehráli jsme velké koncerty ve Varšavě, Budapešti, Bratislavě a v Brně s legendárním maďarským hráčem na brumli Áronem Szilágyim. předtím už účinkoval na našich třech – čtyřech albech. Taky jsme hráli se slovenským turntablisotu DJ 3CK, se kterým si výborně rozumíme. Teďka jedeme další čtyři koncerty už bez nich, ale rádi bychom si to s nimi někdy zopakovali. Tour se dala dohromady s pomocí Mezinárodního visegrádského fondu, protože když jsi umělec, který není v mainstreamu, musíš najít způsob, jak získat peníze, abys mohl dělat t, co děláš. Je jedno, jestli máš alternativní klub, pořádáš festival nebo máš kapelu. Pokud nejsi zrovna hodně populární, peníze zvenčí prostě potřebuješ. Hlavní ale je, že si s těmi muzikanty ze Slovenska a z Maďarska sedíme, fungujeme to mezi námi opravdu dobře.
