24.3. Cross se Zion Train !!!!!
Neil Perch studoval na Britských ostrovech biochemii, ale pak se začal zajímat o sound systémy a DJing. Hrál reggae, dub a soul společně s Ajaxem Scottem a Benem Hamiltonem, kteří tvořili the Train sound system už koncem osmdesátých let. Brzy ale sám odjel do Londýna, aby se mohl orientovat ještě více na roots reggae a dub. S tím přišla možnost se účastnit Wibly Wobbly World rave parties, které se konaly až do roku 1990 po celém městě. Spontánně s koncem této dekády přemýšlel o vlastním projektu a zároveň se poznal blíž s Codem a Tenchem, které znal také z WWW a věděl, že se zajímají o podobnou hudbu. Vzniklo tak přátelství, jež mělo vizi, které dali jméno Zion Train podle stejnojmené písně Boba Marleyho.
Skupina se pak rychle zformovala do současné podoby, to jest Perch za mixážním pultem, zpívající vnučka nigerijského afrobeatového krále Fela KutihoMolara, Cod s melodiku, harmonikou nebo klávesama, Tench u samplů, kytary a kláves a v neposlední řadě vynikající dechové duo Hake a Forkbeard, kteří si říkají Crispy horns. Ti kromě Zion Train natáčejí dechové party ještě desítkám dalších hudebníků ve spektru od Mad Professora, Starkey Bantona až k Messenjah a Morcheebě.
Zion Train brzy společně vydaly několik prvních singlů experimentálně propojujících dub a house a založily vlastní label Universal Egg. V roce 1992 vyšlo první album Passage to Indica pátrající po originálním zvuku kapely a místech, kde lze kouřit bylinky bez pocitů strachu a ohrožení. Na tomto CD je také bonus v podobě dvou prvních singlů a dvou dosud nevydaných dubů. Tato deska je dnes už klasikou svého žánru, možná také proto, že na ní spolupracoval Dougie D, známý londýnský zvukový inženýr, který nahrával s jamajskými legendami jako je Augustus Pablo nebo Junior Delgado. Oproti klasické podobě dubu, tak jak jej definoval například King Tubby a Prince Jammy, postaveném hlavně na rytmech one drop nebo rockers, je rytmika Zion Train vytvářena elektronicky, což přináší trošku jiný zvuk, který zase úzce souvisí se současnou taneční scénou. Kapela si brzy našla svůj charakteristický styl, když harmonizovala své pojetí dubu s radostnými dechy, které se, jak Crispy sami píší na svých stránkách, linou jako med. Éterický hlas Molary pak vytváří společně s vesmírně snovým ambientem v pozadí rytmů potěchu pro uši i všechny ostatní smysly.
Tato cesta se ukázala být nejinspirativnější pro kapelu i posluchače, které už v té době pomalu omrzela jednoduchost techna a housu. Další album dostalo názevNatural Wonders of the World in Dub (1993). Přineslo hudební vizi ambientního dubu z různých míst na Zeměkouli a stalo se odpočinkovým kontrastem k “tanečním vypalovačkám,” s kterými kapela v té době pracovala.
Následující nahrávka Siren z roku 1994 obsahuje i úplně první singly kapely a vrací se proto znovu k rozjásané taneční a eklektické vizi hudby přinášející radost a extázi tance. Objevili se sice první lidé, kteří nepřekousli některé skladby pro jejich přílišné popové aranžmá, kapela si ale za svou prací stojí, protože má ráda rozmanitost a ví, že na popu není vlastně nic špatného.
Zion Train pracují na živém vystoupení se zcela jinou koncepcí než při práci ve studiu. DJ Perch pouští na koncertech rytmiku ze sampleru, koření jí efekty a mixuje k tomu improvizaci ostatních. Nikdo přesně neví, jaká hudba příjde v následující chvíli. DJ se řídí hlavně atmosférou, která vzniká v sále a Molara tedy nezpívá vybrané písně nutně každý večer na stejný rytmus. To je způsob, jakým už léta pracují skvělé sound systémy jako třeba Zulu Warrior Jah Shaky, Disciples nebo Iration Steppas. Touto cestou společného ducha interakcese už nekolik let vadávají i některé klasické jazzové skupiny jako Sun Ra´s Arkestra, the Art Ensemble of Chicago a mnoho skvělých latinských kapel z Kuby a USA.
Rok 1995 byl v Anglii charakteristický velkým módním zájmem o vše, v čem se objevilo slovo dub. V té době kapela podepsala smlouvu s vydavatelstvím China records které patří pod americký zábavný koncern Warner. U této společnosti v té době vydávali i the Levellers, označovaní britským tiskem podobně jako Zion Train za “politickou kapelu”. Deska Homegrown Fantasy se stala dosud nejúspěšnějším albem Zion Train – prodalo se jí kolem dvaceti tisíc nosičů. Toto album je dosud jediným, které vyšlo regulérně i v USA, ačkoli jej zámořští recenzenti rozcupovali na kousíčky.
“Nakonec jsme nebyli tak prodejnými figurkami, jak to zpočátku vypadalo,takže jsme se brzy vrátili k našemu vlastnímu životu. Pokud někdy dostanete možnost podepsat smlouvu s velkou společností, mějte stále oči otevřené a užívejte si, jak jen můžete,” radí dnes se smíchem Zion Train. Kapela touto deskou získala prostředky na vybavení vlastního profesionálního studia, zajela na turné do Ameriky a vydala společně s albem CD ROM, na kterém distribuovala rozsáhlou anarchistickou knihovnu na náklady Warner brothers. “Hodně jsme se v té době nasmáli, protože jsme udělali pár dosud nejlepších písní a začali se dít velké věci. S China records jsme podepsali smlouvu, protože jsme věřili, že zevnitř pochopíme postupy hudebních korporací. Chtěli jsme si najít vlastní pohled, který však začal být v některých médiích hodnocen jako extrémní.” Zion train podporují principy svobody slova, sdružování se a svobody Ducha. “Zpětně vidím, jak jsme byli naivní, ale zároveň cítím, že to byla pro nás velká zkušenost a lekce. Je také fér říct, že nám to umožnilo vybavit si lépe studio a rozšířit své možnosti cestování,” říká dnes Neil.
S China records byla ale podepsána smlouva na tři alba a proto vyšlo kompilační dvojalbum Single Minded and Alive, které dnes kapela ani nezařazuje do své diskografie, protože necítí, že by příliš dobře reprezentovalo jejich tvorbu. “Toto album bylo snahou vydavatelství o další komerční a hitparádový úspěch. Svolili jsme, že mohou naší hudbu zremixovat, protože nám jinak vůbec nemluvili do toho, co a jak děláme. Abychom kompilaci nějak oživili, rozhodli jsme se jej doplnit bonusem v podobě Live CD. Chtěli jsme, aby jste si alespoň mohli koupit dvojalbum za cenu jednoho, ale naneštěstí se remixované CD vyprodalo už v Anglii a tak v ostatních zemích vyšlo bez záznamu koncertu. Stalo se tak nahrávkou, o které dnes nemluvíme moc rádi.”
Třetí deska pod křídly giganta Warner brothers se jmenuje Grow Together (1996). Je zajímavá hostováním Davea Ruffyho z Ruts DC, který nahrál bicí, saxofonem Jona Pettera a hlavně hlasem Kate Cameron, která nazpívala singl Rise. Ten se vyšplhal až na 55 místo v hitparádě Radio One, což je dosud nejvyšší úspěch kapely v oficiální hitparádě. Zion Train jsou dnes sami nejvíce spokojeni s Harvest, Tubby´s Gardena Dutch Flowers”, které považují za tři nejlepší duby, které kdy nahráli.
Zion Train se po zkušenostech s Warner brothers pustili do samostatné produkční práce a začali více rozvíjet aktivity svého vlastního labelu Universal Egg. Během let 1994 – 96 odehráli 301 koncertů a tak teď měli chuť na vydávání zajímavých nahrávek svých přátel. Kromě toho se pustili do osvětové informační činnosti o aktivitách podporujících mír na Zemi. K tomu slouží bulletin the Wobbler, který původně vycházel jako součást bookletů alb, ale později se stal samostatným fanzinem vycházejícím v počtu patnáct tisíc výtisků. V současnosti také existuje Virtual Wobbler, který je doplněn zajímavě strukturovaným vyhledávačem Launchpad. To vše společně s množstvím dalších zajímavostí najdete na stránkách www.wobblyweb.com V současnosti má kapela v Londýně také vlastní multimediální klub Bass Odyssey, kde se hraje hudba od avantgardy, přes techno, drum and bass až zpět ke kořenům – dubu a reggae. Pod tímto jménem se také label učástní akcí jako byl One Love festival.
Na další desku jsme si museli počkat až do roku 1999, protože kapela mezitím hodně koncertovala, přestěhovala své studio do západního Walesu a věnovala se produkční činnosti. Na albu Love Revolutionaries je znát, že měli dostatek času na jeho přípravu, protože celý koncept je doveden téměř k dokonalosti. Deska je rovnoměrně vyvážená a tak sikaždý najde polohu, kterou má rád. Od velmi basových dubů, jako je One Inch Dub nebo Free Heart přes nádherný melodický hit Flag (“Red, gold and green, the colors of our flag…”) až k tanečním peckámMoving of the people a Beware. Nechybí ani nářez v podobě Fly nebo War in Babylon pro milce tvrdších rytmů.
Ve stejném roce u Universal Egg vyšlo i skvělé kompilační album dubového veterána Mad Professora, kouzelníka, který má label Ariwa a Prahu už také dvakrát navštívil. Zároveň vznikl sub-label Deep Root, na kterém vycházejí “těžkotonážní,” tanečně dubové singly určené pro Djs. Dosud to byla produkce dvojice Jah Free a Vibronics, kteří jezdí po Evropě jako Universal Egg sound system a kteří na jaře roku 2000 roztancovali festival Time to Seed v pražském klubu Roxy.
The Animal Kingdom in Dub (2000) je dosud poslední (remixové) album Zion Train. Jak už název naznačuje, je to dub inspirovaný zvířecím královstvím. Skladby se jmenují například Condor, Elephant, Reindeer, Fiddler Crab nebo Sea Otter. Hudba vznikla hned po natočení desky Natural Wonders of the World in Dub a částečně z ní vychází. Celé je to ale nově smíchané, aby byla vize přírodního dubu dokonalá i pro nové století.
Zion Train dnes (2001) cestují a šíří tak své hudební poselství po celém světě. Zároveň produkují nové album Jah Free, debut Head Mix, sólovou desku Moláry a druhé album Tenchova projektu – Extremadura. A mnoho mnoho dalšího….
* Admirál Kolíbal (2005)
Takže doražte !!!!!!!
