NADZVUKOVÍ ZABIJÁCI SOUNDŮ Z BERLÍNA: SUPERSONIC SOUND
Dějiny Supersonic Soundu se začínají psát sérií mixtapes selektora Panzy, které vydal pod názvem “Supersonic” v roce 1998, a následným setkáním s MC jménem Spida. Dvojice začala společně vystupovat na akcích v Berlíně a okolí, kde publiku servírovali všechny podoby reggae a dancehallu, od roots až po aktuální dancehall. Brzy se k nim přidal ještě Uzi AKA Uzzla, soundclashový nadšenec a vášnivý sběratel clashových nahrávek, který měl následně během společných hraní na starosti zvukové efekty.
Stejně jako pro jejich “vrstevníky” a dobré kamarády Sentinel, první velkou hudební bitvou Supersonicu byl clash “Kill Or Be Killed” v říjnu 2001, kde za sebou nechali soundy Budadub a Wadada a v dub fi dub se utkali právě se Sentinel. Jednoznačně zde dokázali, že přípravě věnovali spoustu úsilí, a jejich snaha byla po zásluze korunována vítězstvím. Supersonic si tak zajistili místo mezi nejlepšími německými dancehall/reggae soundsystémy, které jim náleží až dodnes. O dva roky později (2003) se ve Stuttgartu odvážně postavili tehdejším šampionům ze Soundquake, avšak jen odvaha nestačila a Soundquake doložili, že je s nimi ještě stále nutno v clashích počítat.
Skutečným průlomem v soundclashové kariéře Supersonic byl až Riddim Clash 2004, který byl zároveň jejich prvním mezinárodním clashem. Postavili se tu proti italským těžkotonážním zabijákům z One Love Hi Powa a dvěma selektorům, kteří se v 90. letech proslavili na jamajském soundu Killamanjaro — Ricky Trooperovi a Freddie Kruegerovi. Oproti obecným očekáváním dokázali Supersonic v náročné mezinárodní konkurenci obstát a posichrovali si tak místo nejen v povědomí evropských clashových fans, ale už i v zámoří. O rok později, v roce 2005, už se ovšem Supersonicu titul na Riddim Clashi obhájit nepovedlo — v dub fi dub proti legendárnímu soundu LP International (který jsme mohli slyšet před čtyřmi lety i v Praze) jim nestačil dech, ačkoliv byli Američanům bezesporu důstojnými soupeři.
Vítězství v mezinárodních clashích i prohry s top-a-top protivníky přinesly Supersonicu věhlas. Ten zase přinesl více možností hraní a sound proto v této době rozšiřuje členskou základnu: nejprve přibyl drážďanský MC Danny Fyah (2005), o rok později — za značného šumu na diskusních serverech — se připojil vynikající německý producent a remixový ďábel Junior Blender. Spolupráce s ním otevřela Supersonic Soundu dveře k vlastní produkci, jako byl například “Devil’s Angel Riddim” (2007), dancehallový “Knock Out Riddim” (2011) anebo riddimový remake rocksteady hymny “Message To You Rudie”.
Aktivity Supersonic ovšem neutuchají ani na clashovém poli, právě naopak. Už v roce 2006 si Supersonic pojišťuje svoji vůdčí pozici v rámci evropské clashové scény, když s přehledem vítězí nad francouzským soundem Heartical i italskými One Love v královské disciplíně clashů – “jeden na jednoho” (one on one). V roce 2007 Supersonic na clashi War Ina East znovu po čtyřech letech nastupují proti sokům ze Soundquake, aby z bitvy tentokrát vyšli vítězně. V roce 2009 se pak účastní svého vůbec prvního clashe mimo Evropu, a to rovnou v Mekce clashové kultury: Brooklynu, NYC. Na akci jménem “Global Clash” se utkali s nelehkými protivníky: jamajskými Black Kat a Synemax, japonskými Yardbeat a domácími Tek 9. I díky úspěšnému customu od Super C (“Supersonic is a bad sound / from him deh ya New York!”) si Sonic přidali do sbírky další prestižní trofej.
Třebaže — na rozdíl od svých kámošů ze Sentinel — Supersonic nikdy nepřistoupili na spolupráci s vlivným clashovým promotérem Chinem z dua Irish & Chin, což jim mimo jiné zavřelo dveře na newyorský World Clash, i po roce 2010 se jim daří. V letech 2010/2011 absolvují velké turné po Japonsku, roku 2012 se tým rozšiřuje o sehranou dvojici Arno & Chris (kteří spolu původně hráli jako Soundvibration). Soundclashům už se Supersonic nevěnují s takovou intenzitou jako dřív, ale když už k tomu dojde, dělají to důkladně, poctivě a chytře. V roce 2013 porazili našláplé německé Jugglerz a finské Komposti na festivalovém clashi Keep It Real Jam; k vítězství jim napomohl mimo jiné i custom od německého krále dancehallové zábavy Ronnyho Trettmanna:
Velká očekávání nedávno vyvolal (i když nakonec docela nenaplnil) soundclash ve švýcarském Biel/Bienne, 1-2-3 Badda Dan Clash, kde proti Supersonic nastoupil americký veteran sound King Addies. MC Spida se clashe ze zdravotních důvodů nezúčastnil a Chris za mikrofonem zkušeným selektorům z NYC nakonec nestačil. I přes několik pamětihodných momentů tak odsud Supersonic nakonec odjeli s prázdnou.
I když clashe v současnosti pro Supersonic zjevně nejsou prioritou číslo jedna, rozhodně se nedá říct, že by po bezmála 20 letech historie tenhle berlínský sound ze scény mizel nebo nějak strádal. Jejich rezidentní akce v berlínském Yaamu bývají natřískané k prasknutí; kromě toho každý víkend vystupují v dalších německých městech a evropských zemích; vydávají pravidelné new roots a dancehallové mixtapes. Věnují se organizaci vlastních akcí (společně se soundem City Lock, pod hlavičkou SuperLock). A tak je nejspíš jenom otázkou času, kdy se zas objeví i v soundclashové aréně…
