ROZHOVOR S TOASTERS PŘED VČEREJŠÍM KONCERTEM
Marek Toman: Ska je tady pořád
The Toasters. Americká ska kapela s lehce neuvěřitelnou třicetiletou historií nepřetržitého hraní, která měla zásadní význam pro prosazení žánru ve Spojených státech. Její frontman, zpěvák a kytarista Robert „Bucket“ Hingley v rozhovoru před koncertem v Crossu 18. 9. vyprávěl, jak kapela podpořila českou seniorku, vysvětlil, proč nežije v Británii, ačkoli je Brit, i proč má rád Cross.
Pokolikáté vlastně hrají Toasters v Crossu?
Možná posedmé nebo poosmé. V Praze jsme prvně vystoupili v klubu 007, s nějakou českou kapelou…
Nemohli to být Fast Food Orchestra?
Už se nepamatuju. Ale s FFO jsme už hráli mockrát, vzali jsme je taky na balkánskou šňůru. Cestovali jsme naším autobusem, a byla to dost legrace…
A kdy jste hráli poprvé v České republice?
Hele, to bylo ještě Československo. Vystoupili jsme tu prvně v roce 1989, před změnou režimu. Hráli jsme tenkrát ve východním Německu, východní Němci už vyklouzli ze systému, ale tady bylo všechno při starém. Železná opona ještě existovala. Takže na hranici byly strážní věže, dráty, stráže s AK47, psi… odehráli jsme dva koncerty, v Teplicích a v Ústí nad Labem. První, co jsme viděli z Československa, byla tahle dvě průmyslová a tehdy dost smutná města. Místní nás znali, protože asi zajížděli přes hranice do východního Německa na naše koncerty.
No jo, tehdy byla v Teplicích silná punková scéna…
A za vystoupení jsme dostali hromadu peněz v československých korunách, které nebylo možné vyměnit. Říkali jsme si: Co s tím? No a koupili jsme krabici vodky, nové pneumatiky pro dodávku, kožený kabát, jídlo, jenže peníze nám pořád zbývaly. Pak jsme jeli po té jediné silnici, která vedla k hranicím, a byla neuvěřitelně rozmlácená, samá díra, a tam jsme někde uviděli takovou hodně starou paní, tak jsme jí ty zbylé peníze dali.
To jste teda byli ska andělé, co se snesli shůry. – Je pro tebe hraní v Crossu nějak výjimečné, nebo je to jenom další koncert v řadě?
Cross je super místo. Taky se dlouho kamarádíme s Lorenzem a můžeme mu sem posílat dobré americké kapely, jako třeba Void Union. Navíc je důležité, že není zase moc klubů, kde by si mohli dovolit dělat malé koncerty. V Crossu jsou dobré vibes, baví nás to tady a nejezdíme sem kvůli vydělávání peněz, ale kvůli pohodě. V České republice máme víc přátel, jako jsou FFO, parta, co organizuje Mighty Sounds, a další. Na Mighty letos budeme znovu vystupovat.
V písničce Pirate Radio zpíváš o tom, jak se kdysi poslouchaly ilegální rozhlasové stanice… myslíš, že dnes existuje něco srovnatelného?
Možná znáš film The Boat that Rocks (v českém překladu Piráti na vlnách), tam je scéna, jak kluk v noci tajně poslouchá rádio, pod polštářem, aby ho nikdo neslyšel. Tak ten kluk, to jsem byl já. A tehdejší pirátská rádia jako Radio Caroline, o němž vypráví ten film, představovala protest proti politice vlády, která chtěla ovládat rozhlasové frekvence, a proti tehdejšímu hudebnímu byznysu, protože byl fakt zkorumpovaný. Pirátská rádia pomohla prorazit řadě kapel, jejichž zvuk zněl na tehdejší dobu příliš undergroundově. A dneska? Tak asi ti, kdo stahujou věci, jsou piráti, ne? A rádia přes satelit, internetová rádia, teď znamenají něco podobného jako kdysi Caroline. Internet všechno změnil. Ostatně, Toasters mají samozřejmě taky facebookový profil a webovou stránku.
Ve vašich nahrávkách se objeví jenom párkrát ženský hlas – byla to slepá ulička?
Ne. Mívali jsme zpěvačku, ale pak jsme už prostě nenašli žádnou další, která by i hrála na nějaký nástroj. Nic proti holkám. Mám dvě dcery, jedna zpívá v kapele House of Soul a druhá má vlastní postpunkovou partu Forever, kde hraje na kytaru a zpívá zrovna tak.
Pocházíš z Británie. Vnímáš po letech ve Spojených státech ještě rozdíl mezi britským two tonem a americkým ska, hraje pro tebe nějakou roli?
Pro britskou scénu byl two tone hodně důležitý. Ve Spojených státech se moc nehraje, vybavuju si jen kapelu 2 Tone Lizard Kings. No a pak jsme tady my, Toasters, my jsme americká two tone kapela. Ve Státech mají i ska kapely blíž spíš k reggae, no a politicky Američani nepochopili two tone vůbec.
Připadáš si po letech v Americe jako Američan?
To, že jsem Brit, mi připomněla v poslední době jediná věc – pohřeb Margaret Thatcher a uklízení toho bordelu, který po ní zůstal. Jo, kdybych chtěl žít v Británii, jak vypadala za ní, tak bych tam byl zůstal, že jo. Žiju teď ve Španělsku.
Kam zamíříte z Prahy?
Jsme uprostřed krátkého turné, hráli jsme ve Francii, v Německu, v Polsku, a pojedeme do Slovinska a do Itálie.
Všiml jsem si, že máš dvojí složení kapely – pro americké a pro evropské šňůry.
Letenky jsou prostě drahé, tak radši platím muzikanty, než abych vrážel peníze do aerolinek. V kapele teď hrají dva Britové, Slovinec na bicí a americký basák.
Složení kapely se mockrát obměnilo…
Hraní s novými lidmi má tu výhodu, že člověk začne vidět hudbu nově. Lidem je nakonec jedno, kdo stojí na pódiu. Přišli kvůli hudbě. Kvůli písničkám, ty je zajímají, a v tomhle ohledu zůstávají Toasters pořád stejní.
Má pro tebe smysl uvažovat o jednotlivých ska vlnách?
Nejsem velký fanoušek podobného uvažování, připadá mi, že ti, kdo o nich mluví, si neuvědomujou, že ska je tady od 50. let nepřetržitě. To, že ho neslyšíš v komerčních rádiích a televizích neznamená, že neexistuje. Vždycky se odněkud znovu vynoří.
Marek Toman
http://www.czechlit.cz/autori/toman-marek/
