CROSS ATTIC
Tělo moje - o životě v kómatu
Cross Attic společně s nezávislým kolektivem Performalita uvádí v rámci benefičního festivalu Dudlík 2019 literární inscenaci Tělo moje.
Výtěžek z představení jakožto i celkové akce jde na podporu sociálně a zdravotně znevýhodněných.
Lístky na celou akci k dostání na GoOut Cz
Performalita: Tělo moje
Tělo moje je příběhem současného člověka v uspěchané společnosti. Co všechno se takovému člověku musí stát, aby začal žít? Musí nejdřív umřít?
„Mám být jako mrtvá, abych žila? Abych přežila?“
Viktorie, úspěšná žurnalistka středního věku, jednoho dne zkolabuje a ochrne. Přesto, že vnímá svět kolem sebe, není schopná to dát nijak najevo, jakkoliv do okolního světa zasáhnout, říct pár slov svým nejbližším, udělat sebemenší pohyb, který by dokázal, že uvnitř stále žije a že má i nadále své lidské potřeby.
„Chce se mi pít! Musím se napít. Rostlinka se musí zalít!“
Kolem nehybného těla Viktorie se roztáčí spirála rodinných vztahů, odkrývají se staré jizvy. Nejbližší rodina, v životě vytížené žurnalistky často opomíjená, však nepřestává stát u těla své matky, manželky a dcery. Navzdory stavu, ve kterém Viktorie je, rozvíjí každý dál své pouto k ní bez jeho sebemenšího přerušení či otupění.
„Teď... jsem někde uvnitř. Poprvé jsem uvnitř.“
Kdysi opomíjené rodinné vztahy začínají skutečně žít a vyvíjet se tak nějak tím správným směrem. Z Viktorie se díky její nehybnosti a mlčení stává chápající matka mladé teenagerky, nikam neutíkající manželka milujícího muže a trpělivá dcera staré a nemocné matky.
Dcera: „Maminko, spíš? Nikdy nevím, kdy spíš a kdy ne. Ale to je
jedno. Hlavně, že tu jsi.“
Uvnitř Viktorie se odehrává silný příběh bezmocného přihlížení veškerým situacím, do nichž nemá šanci jakkoliv zasáhnout. Příběh volání po těch nejobyčejnějších touhách se mění na dojemný příběh o mlčení a pochopení, příběh plný něhy a důvěry. Drama Marka Pruchniewského si v sobě nese melancholii a pocity tiché bezradnosti stejně tak jako lehkost, nadsázku a humor. Drama o neschopnosti lidí najít si k sobě cestu, přesto, že je to ono jediné, po čem touží, přesto že někdy stačí jen „nic nedělat“. Drama o člověku 21. století, který se žene za vizí, jež není důležitá. Drama o krutých i něžných nuancích osudu spřádaných z tenkých a často neviděných nitek jednotlivých rozhodnutí.
Inscenační tým:
překlad, dramaturgie: m.p.
režie: Dana Račková (SK)
hrají: Karolina Zajdel (PL), Kryštof Čeřovský, Jaroslava Richterová, Edita Valášková, Adam Mensdorff-Pouilly
zvuk: Adam Bláha, Paulina K. Dobosz, Dana Račková
foto, grafika: Marek Dzurak, Přemysl Kypta
poděkování: Małgorzata Chodyna
http://performalita.com/
https://www.facebook.com/performalita
Inscenace vznikla za podpory:
Polský institut v Praze
Nadace Život umělce
Nadace Umění pro zdraví
Cross Club – Divadlo na půdě
Festival Žižkovská Noc
Mediální partner:
Český rozhlas – Radio Žurnál
Slovenský institut v Praze
A2 - kulturní čtrnáctideník
